Bezmoc z bezvýchodného stavu neustálého strachu o naše koně může snadno u koňomilce, kterému zrovna krmíte v ohradě koně, nebo tupě pozorujete kolem koně poskakujícího Vaše psa, vyvolat silnou obrannou reakci. Ego a nadutost je u mnohých lidí totiž větší, než jejich rozum.
Naši koně stále v bolestech umírají, protože je nějaký hlupák nakrmí v jejich ohradě. V místě, kde se oni cítí doma a v bezpečí!
Stále více hrůzných videí ukazuje napadení koně psy sebestředných exotů, stejně jako ne málo historek se dozvíte o setkání „cyklocvoka“ a jezdce na koni. O koních a motorkářích v terénu, stejně jako o neochotě některých řidičů chovat se při řízení jako bytost „rozumná“, by se daly popsat stohy…
Čest a velké díky výjimkám!
Protože slušné „vysvětlování“, co nedělat, aby se koni neublížilo, se roky míjí u veřejnosti účinkem, nosíme mnozí již, pro případ nutné ochrany koně i sebe, povolené obranné prostředky a kde to jde, jsme v prostoru pobytu koní vybaveni kamerami.
A ne, nepočítejte, že na „krmiče“ za páskou, který podstrkuje cokoli koni v ohradě, bude jeho majitel milý! A lehce se taky může stát, že cyklocvoka z kola, při neadekvátním chování, srazí buď kůň, nebo jezdcův bič. Na útočící psy stačí většinou jezdcovy nadávky, pokud ne, možná schytá (a jeho majitel s ním, v případě špatného větru) spršku z pepřáku.
A pokud pes zraní koně, doufám, že má jeho majitel kvalitní pojistku. Ne jeden majitel koně se úhrady za léčbu domáhal již soudně, a půl milión není žádná výjimka.
Koňolidé jsou většinou ve vztahu k cizím lidem družní a přátelští (mimo rivalitu mezi sebou), ale za své koně budou vždy bojovat a chránit je, protože:
Většina koní, které venku vidíme a potkáváme, nejsou koně sportovní, určeni k honění metálů a lidského ega na závodech, nebo koně pracovní, ale koně nás, běžných smrtelníků, kteří je vlastníme pro své osobní potřeby. Běžných smrtelníků jako jste Vy, Vaši přátelé, rodina….
Naše koně nám nekupují žádní sponzoři, ani nejsme z 90% milionáři, kteří mají koně jako reprezetnaci své finanční situace. Kupujeme si je sami, často ze své normální až podnormální výplaty, z které je taky ošetřujeme, živíme a snažíme se, aby měli vůbec všechno ke své spokojenosti. Děláme prostě to samé, co pro své psy nebo jiná zvířata dělá většina jejich majitelů.
Naši koně proto pro nás nemají menší hodnotu než špičkový sportovní kůň pro závodníka. Veterinář stojí nás stejné peníze, vybudování stáje taky…..
Co mají ale naši koně pro nás navíc, je to, co nám poskytují a za co si jich neocenitelně považujeme. Jsou našimi partnery, terapeuty i učiteli, a jsou součástí našeho života. To daleko podstatnější je skryto pod povrchem, je neviditelné, ale pro nás majitele „hobíčkáře“ k nezaplacení.
Chodíme si ke svým koním, jako k terapeutovi „čistit hlavu“ od všedních starostí a stresu. Naši koně nám jsou partnery ve zvířecí kůži i oporou, beze slov, bez nároků… Jsou nám učiteli, a průvodci po celou dobu, kterou spolu jdeme životem. Jsou naší radostí.
Chováme za to vše k nim úctu. A proto všechny neustále žádáme, aby se k našim koním chovali se stejnou úctou, jako se chovají sami k vlastnímu majetku. Kůň je pro nás „cenný majetek“.
Bez optání se na něj nesahá, stejně jako se nesahá na Vaše auto.
Nekrmí se, stejně, jako se do nádrže Vašeho aut nelije voda.
Nikdo bez vyzvání není vítaným hostem v koňské ohradě, stejně jako nikdo bez pozvání není vítaným hostem na Vaší zahradě nebo ve Vašem bytě.
Nikdo bez vědomí majitele koně nesmí být v jeho dosahu. Nikdo, znamená ani Vaše dítě milující koníky, nebo Váš zvědavý pes….
Já si taky na ulici nepovídám bez Vaší přítomnosti s Vašim dítětem, natož abych mu dávala „dobroty“, protože je přeci děti mají rády!
Respektujte prosím naše přání o tom, jak se máte chovat k našim koním.
Pak bude svět pro koně a jejich majitele bezpečnějším místem a rádi Vám také vyjdou vstříc, až si Vaše dítě bude chtít pohladit koňský čumáček….